The Ende totohle blogu,ikdyž ho nebudu mazat. =)

V Menu nebo článku pod najdete odkaz,kde mě najdete. (Ode dneška bydlím jinde. xD)

Sayonara . . .


Kahleet 2

30. července 2011 v 13:01 | Akira |  Kahleet




,,Zatraceně.Ty jedno malý pitomý děcko!" zanadával Itou a mnul si kvůli Rinovi přeleželý krk.
,,Možná děcko,ale stokrát chytřejší než ty!A člověk nemůže za to,co dělá ve spánku!"
,,Řek ten,co nezná cestu k císaři?Sakra,bolí to..."
,,A tohle mi říká ten,který neví,že zámky se obvykle otvíraj klíčemi?
,,Tehdy jsem byl jen zmatenej!"
,,Jasný,hlavně že děcko,skrček a usmrkanec,by se měl radši vrátit domů a hrát si.Nebejt mě,už tu nejsi!" opáčil načuřeně.
,,Šak sem se tě neprosil,blbče!Kdes zjistil,že potřebuju zachránit?" odsekl nakvašeně Itou.
,,Grr....seš tak - radši nic." zakončil to Rin.Bylo právě třetího dne a naši milí,přátelští,naprosto nekonfliktní,důvěryhodní,ochotní, atd.,k sobě nedobrovolně připoutaní hrdinové si právě dopřáli ranní dávku lichocení tomu druhému.Byl pěkný den,sluníčko svítilo a ti dva se cítili naprosto štastní ze života a oplývali vzájemnou náklonností.
,,Sakrá,potřebuju chcát...." ozval se Itou.
,,Já taky..." přisvědčil brunet.
,,Tě se nikdo neptal,skrčku.Radši hledej nějaký křoví.Rin se rozhlédnul kolem.Různýho porostu byla všude spousta.Při rozhlížení si něčeho všiml.A to jest zablýsknutí z keře opodál.Po chvíli uslyšel nezřetelné zašustění.
,,Hej Itou." nenápadně cukl řetězem.
,Neřikej mi jménem,blbče!No,co je?
,,Támhle v tom křoví asi někdo je." zašeptal a nenápadně naznačil směr.A jelikož Itou je velice přemýšlivý chlapec,který si všechno vždy pečlivě promyslí,v dalším okamžiku směrem ke keři letěla jeho dýka.Ozval se zvuk rychlého rozhrnutí větví a z křoví vyskočila s uniformou osoba.Holá hlava se zablýskla ve slunci.Rin hned věděl.
,,TY...ty seš ten............ten......s blýskající se hlavou velitel?" optal se.
,,Ty!J..jak se opovažuješ mě takto nazývat!?Jsem kapitán třetí samurajské jednotky Okamura Maru!Teď,když jste odhalili mou dokonalou skrýš,nezbývá mi nic jiného než vás vyřídit přímo.Přežil jsem a u našeho všemocného Pána,císaře,lorda - kéž žije věčně - jsem získal povolení vás zničit na místě.Připravte se!" prohlásil mužným hlasem,dal signál rukou a z okolních keřů po jeho vzoru vyskákalo dalších třicet vojáků.
,,Ani dojít si ulevit nemůžu.Tady poteče krev." výhružně zavrčel Itou,až se několik ozbrojenců bázlivě přikrčilo.
,,Jo.S tím souhlasím." uchechtl se Rin.
,,A stejně by mě zajímalo by mě,jak se tam všichni ti nastrojení hašišáci nasáčkovali." zamyslel se Itou.
,,Jako obvykle přemýšlíš nad stupidníma věcma." odfrkl si Rin a otočil se na velectěného velitele.
,,A teď se modli.Ještě se nestalo,aby proti mě někdo pozvedl zbraň potřetí." prohlásil Rin směrem ke kapitánovi.
,,Hej,blbče.Nezapomněl si na něco?" řekl Itou a trhl metr dlouhým řetězem.
,,Předtím nám šlo takhle bojovat taky,ne?Jen je těhlech trochu víc.Toť vše."
,,Moc si věříš,smrade malej." odfrkl si Itou.
,,Neříkej mi smrade,když sám smrdíš jak pytel sraček." odsekl Rin.
,,Ty jeden - už tě nechci v životě vidět!Chcípni!" křikl na něj Itou.
,,To asi nepůjde,bejby,je možný,že jsi si nevšiml nebo máš jen krátkodobíý výpadek paměti,ale právě nás spojuje metr dlouhý řetěz a asi ještě dlouho bude." pronesl klidně v obličeji ten flegmatický výraz.Itou tenhle výraz už znal.Ikdyž byl sám bojeschopnější než Rin,ten kluk byl sám o sobě taky dost nebezpečněj a tenhle výraz nasadí vždycky před začátkem boje a postupně se mění víc a víc na bojechtivý.Přikrčil se,tasil oba meče a vyrazil.Itouovi nezbývalo než ho následovat,též tasil svůj pár mečů a bojoval,zatímco se museli s Rinem sobě navzájem vyhýbat.Aniž by si to uvědomili,pořád víc se bojem blížili ke konci lesa,který končil prázdnotou - prudkým útesem,na jehož dno nešlo dohlédnout.Zdá se,že nás jeho lordstvo zařadilo mezi nejproblémovější zločince.Tihle samurajové...Jestli jsem ty před třemi dny podle schopností považoval za elitu,tak nevím,co jsou zač tihle.Pořád jich víc jak polovina stojí a to protivný děcko už vypadá unaveně,no je to přeci jenom pořád dítě....Srázu si první všiml Itou,ale neměl příliš čas se tím zaobírat.Stejně jako Rin už měl pár škrábanců a těžce oddychoval.Armádní samurajové je obklíčili a pomalu pravidelnými útoky je nutili jít čím dál víc ke srázu.Zbývalo jich deset,ale pořád to bylo dost.Rin měl podřízlé šlachy na patě levé nohy,nemohl pořádně chodit,natož bojovat.Itou na tom nebyl o nic líp,o jeden meč už přišel a přidržoval si zranění na levém boku téže zraněnou volnou rukou.
,,Zatraceně." odplivl si.Ještě tady nemůžu umřít!Ještě jsem nesplnil svůj slib!Ale...Najednou se na ně rozběhli všichni najednou.Jestli tady nechci chcípnout,budu je muset porazit všechny najednou!Rychle popadl Rina a s vypětím všech sil během několika málo vteřin dokázal vyhrát.Upustil meč,byl konec,alespoň to si myslel.Než se stihl vzpamatovat,za sebou uslyšel pohyb.Únava mu zpomalila reakce,než se stihl vyhnout,jeden stále žijicí samurai ho silně nakopl do břicha.Od útesu byli pár centimetrů a síla útoku je tam strhla.Itou se sice stihl zachytit výčnělku v kamenné zdi,ale nebylo možné aby je oba takhle dlouho udržel.Během přepadu přes okraj mu Rin vyklouzl a ten teď visel na poutech volně ve vzduchu.
,,Itou,omlouvám se,že jsem tě dostal do takovéto situace." řekl tiše Rin.
,,O čem to meleš?"
,,Vždycky ti všechno docházelo trochu dýl a někdy vůbec.Tentokrát jsem toho využil." Itou zahlédl jeho smutný úsměv.O čem to ten kluk sakra kecá?!
Mám na mysli: nikdy tě nenapadlo,že klíče od pout mají i ti,kteří nás zatkli.Tehdá jsem je našel,ale neřekl jsem ti o nich."
,,C...cože?"
,,Jen jsem chtěl být s tebou.Ikdyž jsi se úplně změnil,jak vzhledově tak i povahou,chtěl jsem udělat všechno proto,aby jsme spolu zůstali co nejdéle.Mělo by ti teď být dvaadvacet,jsi už dávno dospělý.Asi jsi už dávno zapomněl na svůj slib,co jsi dal malému chlapci s kočičíma očima.Ale....trochu mě zklamalo,že jsi mě nepoznal,já na to přišel alespoň o pár hodin později.
,,Rin Zukei........ty jsi......ten koho jsem kdysi ochraňoval?Syn císař?" vyhrl v poznání.Nevěděl proč najednou věděl všechno,ještě před chvílí nevěděl vůbec nic,ani mu nepřipadal povědomý,prostě úplné prázdno.
,,Jo.Je fajn,že už mě alespoň poznáváš." usmál se na něj Rin a šáhl do jedné z kapes u kalhot.
,,Proč...proč jsi tady?"
,,Abych našel toho,koho miluju a to se mi splnilo." řekl a zvedl volnou pravou ruku s klíči od pout.
,,Co chceš dělat?Ať tě ani nenapadne nějaká blbost!
,,Jsem moc těžký.Když je odemknu,zvládneš se zachránit.Chci abys žil."
,,Ne počkej neblbni,nikdy jsem na svůj slib nezapomněl!Když se obětuješ,budu tu zbytečný!"
,,Nikdy jsi mi neřekl jménem,řekni to prosím a že mě máš rád." požádal ho Rin a klíč zasunul do zámknu na svém poutu,levá ruka už ho šíleně bolela.Itou už taky vypadal,že nevydrží moc dlouho viset na jedné ruce a nést váhu dvou těl.Pouta už se jim opravdu hodně zařezávala do zápěstí.Ještě chvíli čekal,ale Itou nic neříkal.
,,Nedělej to prosím." řekl nakonec."
,,Vypadá to,že ti moje jméno nějak nejde přes rty.Ale jsem šťastný,že jsi poslední osoba,kterou před svou smrtí vidím." a přes vážnost situace se na Itoua zazubil,otočil klíčem,jeho ruka vyklouzla z pouta a on se zřítil do prázdna....viděl jak na něj ještě cosi volá,ale tím vyděšením to hned zapomněl.Nebo to vůbec nevnímal?
,,RINÉÉ!!!SAKRA,TY IDIOTE!!!" zakřičel Itou.Tohle není možný!To se přeci nemohlo doopravdy stát!
,,Proč,ty pitomče.....?" vyhrkl zoufale.Vyhoupl se nahoru na okraj srázu,padl na kolena a schoval si hlavu do dlaní a skutečně se rozbrečel.Mísilo se v něm tolik různých pocitů,ani on sám je nedovedl všechny pojmenovat.Cítil smutek,ůzkost,ztrátu,zoufalství a taky vztek.Bezmocně zakřičel.
,,Nemohl jsem vůbec nic udělat!Kdybych nebyl tak blbej nebo kdybych ho poznal,nemuselo se to vůbec stát!Proč jsem ho nepoznal?" začal zoufale mlátit pěstmi do kamene lehce porostlého mechem.Rozdíral si kůži a s každou ranou byly rány na kloubech větší a začínaly krvácet.Ale nedokázal přestat.Nakonec ho něco napadlo.
,,Co kdybych se zabil taky?Odčinil bych tak tuhle svou obrovskou chybu?" uvažoval.Postavil se na okraj srázu.Jako by záhledl padajícího přesto se usmívajícího chlapce jak říká: Chci abys žil.Toho vrátilo zpět do rozumného myšlení.Otřel si nekončící slzy a odvrátil se od srázu.Našel své a Rinovo meče a pomalu s nimi odcházel pryč.Cestou ještě nezapomněl zabít zraněného samuraje,co tohle všechno způsobil.Bez toho aby se ohlédnul se vydal po jasné cestě.Věděl kam půjde.Bylo mu jedno,jestli si tím podepíše rozsudek smrti,ale musí říct císaři: ,,zabil jste si syna,jste teď štastný?"
Císař přece ví,jak vypadá jeho syn a musel hned vědět,že jeho syn se stal zločincem a přesto ho poslal na smrt.Co je to za císaře a co potom za otce?Itouovi se začínalo zatmívat před očima.Byl hodně zraněný a taky unavený.Padající zbraně zařinčeli a on upadl do bezvědomí.Možná umřu ještě dřív než se tam dostanu......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama