The Ende totohle blogu,ikdyž ho nebudu mazat. =)

V Menu nebo článku pod najdete odkaz,kde mě najdete. (Ode dneška bydlím jinde. xD)

Sayonara . . .


Ginrei - Another dimension - Epizode 8. The first victims

2. dubna 2011 v 21:03 | Akira |  Ginrei - Jiná dimenze

Prosím o komenty =))





Všude,kde se objevila,se též plížila záhadná a děsivá mlha.Nyní tatáž mlha okupuvala celý Kayaský les.V jeho středu se totiž nacházelo místo,kde právě pobývala.Na onom místě stál mohutný hrad.Ve spleti jeho temných chodeb byla obrovská místnost,v jejímž středu se nacházela obří šachovnice s fifurkami víl,stvořených z krystalu.Naproti ocelovým dveřím se rozprostíral rudý koberec se zlatými znaky po okrajích.Na jeho konci bylo několik shodů a na konci těchto shodů stál nádherný kamenný trůn.Na trůně seděla ta osoba.Do výšky očí si zvedla jakýsi předmět ze stříbra.Přesto,že měla hluboko do tváře staženou kapuci,byl vidět její vítězný úšklebek.Přes černý plášť s vyšitými starověkými znaky andělů,jí splívali zářivé modré vlasy,témeř až na zem.V levé ruce držela prázdnou sklenici.Jakmile si toho všiml sluha stojící vedle ní,okamžitě jí skleničku dolil vínem a uctivě se uklonil.Dveře vrzly a v nich se objevil muž strážící hlavní vchod. ,,Oh vítej,co mi neseš?Doufám,že jen dobré zprávy." řekla osoba na trůně a olízla okraj skleničky. ,,Spirit-sama,Satsuki se vrátila." řekl a za ním do místnosti vstoupila malá dívka.Její předtím hnědé vlasy byli bílé,oči rudé a tentokrát na sobě měla krátké bílé šaty a přes ně rozeplý rudý plášť. ,,Vítej,Satsuki.Předpokládám,že tvá mise proběhla úspěšně" ,,Jistěže ano.Svou čás dohody jsem tím splnila,teď mi To dej." prohlásila.,,Pche,vem si to,děkuji ti za tvou krátkou spolupráci a teď už padej." řekla nevrle,přičemž do její natažené ruky vhodila onen stříbrný předmět.Rozvalila se na trůně,nohy si opřela o jeho opěradlo a napila se rudého vína.. ,,Pořád je to tak hnusný a oni téhle tekutině říkaj krev boží,jsou snad blbý?Žádnej bůh neexistuje,existují pouze silní jedinci předurčeni vládnout." řekla si pro sebe,natáhla ruku a ledabyle klenici upustila na zem.Ta se okamžitě rozbila na spoustu malých střepů a víno se rozlilo po koberci před trůnem. ,,Až tě najdu,tak nějak takhle tu jednou poteče tvá krev,má drahá sestřičko Eliso." ušklíbla se. ,,Musím říct,že tvý vychování je fakt hrozný a tvá samomluva docela děsivá,mě ale do toho samozřejmě nic není,takže teda odcházím." řekla Satsuki,která dosud stála na tom samém místě a sledovala samomluvícího archanděla. ,,Ty tu ještě seš?No to je fuk,až budeš mít potřebu odejít,udělej to.Já jdu spát." řekla a vstala.Okamžitě k ní přiběhlo několik sluhů,jenž jí doprovázelo až do její ložnice.Satsuki se tedy otočila a též opustila místnost.



Jemné,dlouhé vlasy,liščí uši a ocas duhové lišky lehce zářili i v noci.Asogi se naklonil nad její obličej,aby zjistil zda opravdu usnula. Skutečně spí.Její obličej je tak roztomilý.Skoro se mi ho chce dotknout.......ne chce se mi ho políbit....možná.Mohl bych......?Je démonická krev opravdu tak hnusná?N.....na co to sakra myslím?! Chytil se za hlavu a pral se sám se sebou. Moh.......moh.bych se snad zabouchnout?Už spolu všichni cestujeme nějakou dobu.Co je tohle za pocit?Nikdy předtím se mi to nestalo!Nevím jak tomu čelit!Asi se zbláznim!Grr,přemýšlím teď tak dětinsky,no tak Asogi,kolik ti je a kdo seš?!Ne.....já.......Dobrá.....je...jen malou pusu......musím...... Váhal,ale nakonec se k ní přeci jen přiblížil ještě blíž,jejich rty se skoro dotýkali.Těsně předtím,než se setkali se Saika ze spaní zavrtěla a nevědomky tak pokazila Asogiho záměr.Když mu došlo,co se skutečně chystal udělat,sám si uštědřil facku,odtáhl se a lehl si dál než předtím.Vzdychl.Sem to ale pitomec......Copak už mi úplně přeskočilo?


V jedné rokli,někde na severu,se ten den proháněl divoký vítr.Na konci té rokle,byli vysoké a silné kamenné dveře.Na nich bylo cosi vyryto.Ovšem co,nebylo možné rozeznat,protože přes dveře byly napnuty silné žetězy,na koncích připevněné ke skále.Pro zpěvnění této pečetě,byli některými oky řetězů zabodána obrovská kopí.Tato pečeť - pečeť severní brány byla nezničitelná.Brány,která vypadala jako kamenné dveře - Brána severu.Někde na druhé straně rokle,v místě kde byla jediná cesta,kudy se dalo k bráně dostat se nedávno odehrála krutá bitva o život.Všude se po zemi válela mrtvá těla členů hledací skupiny.Někde mezi nimi bylo i tělo Moriko.Prává ruka a část těla jí však chyběla.Pod jejím tělem byla obrovská kaluž krve a mrtvé oči měla otevřené.Zbytky těl stoupenců Daichi Naota vydávala nesnesitelný mrtvolný zápach.Vypadalo to,že úplně všichni ze skupiny byli mrtvý,ale někdo přeci jen přežil.Ven s rokle vedla zřetelná stopa krve,která vedla do nedaleké vesnice.Tuto stopu za sebou zanechala dcera Daichiho - Ayame.Z posledních sil se dokázala dostat do vesnice a vyhledat pomoc.Nyní ležela už ošetřena na dece v jednom domě a snažila se sepsat zprávu o jejich neúspěšné misi svému otci.

Vesnice Nibori,z jedné strany poklidná vesnička,z druhé prolezlá zločinem,jak rádi jí nakonec opouštěli.,,Kudy teď?" protrhla Mizuki ticho vlečící se celou cestu až k branám města. ,,Tudy." navedla je na správnou cestu Saika a vyskočila na větev jednoho stromu z níž hbitě skočila na další a ukázála přesný směr jejich dalšího postupu po němž se hned vydali.Párkrát se zastavili,aby si chvíli odpočinuli a pak hned pokračovali dál pod vedením Saiky.Občas se jim do cesty připletl nějaký démon,kterého však hravě porazili.Takhle cestovali již několik dní a počet démonů v okolí se zvyšoval.I naše malá skupinka začínala mít podivný pocit. ,,Takže tudy musíme projít,aby jsme se dostali k bráně?" zeptal se Mizuri,ale byla to spíš řečnická otázka.Všichni to věděli.Před nima se rozprostíral obrovský temný les a mezi stromy se plazila mlha jako nekonečné spleti hadů. ,,Tenhle les.........myslím,že jsem o něm už slyšela.Myslím,že se mu říká les strachu." řekla Amaya a Saika přikývla. ,,Po nekolika hodinách po vstupu nejspíš budeme mít halucinace a taky ve spánku noční můry.Brána je na druhé straně,jestli se k ní chceme dostat musíme projít tudy,přičemž si musíme udržet vlastní osobnost.Myslím,že je to jeden z důvodů,proč jde s námi Amaya,na ni to působit nebude." vysvětlila. ,,Na tebe to působit bude?Máš v sobě přece taky démonickou krev." optal se Keitaro. ,,Jsem polodémon,narozdíl od Amayi mám to slabé lidské srdce,samozřemě,že bude." ,,Prej slabé lidské srdce..." ušklíbl se Kiro. Fakt se mi tam vůbec nechce." prohlásil Asogi a otřásl po ledovém vzduchu přivátém přímo z nitra lesa. ,,Snad se nebojíš.....?" drcla do něj loktem Saika. ,,Samo.....samozřejmě,že ne!" odsekl dost nepřesvědčivě a neklidně se ošil,když se z lesa ozval děsivý ryk.Začal se neklidně rozhlížet,jako by mělo po tom zvuku přijít i něco horšího.Ostatní na tom nebyli o nic líp. ,,No nic jinýho nám ani nezbývá,pojďme." zavelela Amaya. ,,Tobě se to mluví..." zamumlala si pro sebe Mizuki,ale poslušně se vydala za ní a posléze obě zmizely v temnotě lesa.Mizuri s Kaitarem posléze následovali jejich příkladu a pak pod tou krásně modrou oblohou stála jen Saika s Asogim. ,,Možná nejsem člověk,ale i upír má spoustu slabin." řekl tiše. ,,Strašpytle,vypadám snad já,že bych se bála?A to jsem určitě o dost mladší než ty." usmála se na něj Saika a pak bez zaváhání popadla Asogiho za ruku a vtáhla ho do útrob lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 21. dubna 2011 v 21:13 | Reagovat

skvělé....další díl xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama