The Ende totohle blogu,ikdyž ho nebudu mazat. =)

V Menu nebo článku pod najdete odkaz,kde mě najdete. (Ode dneška bydlím jinde. xD)

Sayonara . . .


Diary´neko 1.Kdo jsem?

3. dubna 2010 v 18:22 |  Hikarin deníček(Diary´s neko)
bez názvu

Jo,já vím,že jsem jiná,vědí to všichni co znám.Snažím se na to nemyslet ani nad tím pořád nepřemýšlet,ale pokaždé mi to krutě připomene velké zrcadlo v hale,nebo malé v mém pokoji v dětském domově,kde jsem prakticky vyrůstala už odmalička.Znova jsem si na to vzpomněla,stojím před malým zrcadlem v pokojíčku o který se dělím ještě s dalšími sedmi opuštěnými děcky a opět s v něm prohlížím...v tom zrcadle....

Je mi 15,vypadam jako každá druhá dospívající holka.Mám černé dlouhé vlasy svázané v dlouhém hustém ohonu.Na palici mám naražený klobouk zakrývající mi polovinu hlavy a na sobě dlouhý slušivý zelený svetřík.I když vypadám na první pohled stejně jako každá holka,kdo z nich pod kloboukem skrývá kočičí fialové uši a pod svetrem má okolo těla na uzel uvázaný metr dlouhý stejně barevný ocas?Moc jich asi neni.Na tváři mě polechtal pramínek vlasů.Musela jsem tedy nadzvednout fialovo bílí pruhovaný kloubouk a pramen pod něj schovat.Dvěma prsty jsem zavadila o jedno z znetvořených uší a povzdychla si.Otočila jsem se k zrcadlu zády a odešla z pokoje.Prošla jsem chodbou,kde po obou stranách byli další pokoje,vešla do haly,minula velké zrcadlo a vešla do spojovací hlavní místnosti.A vida,zase přišel nějakej bezdětnej pár,který i když pravděpodobně neví o dětech vůbec nic,tak si sem přece jenom přišel vybrat dětskou oběť,odtrhnout ji od kamarádů a aby dítě posléze na ně zapomnělo tak ho začnou rozmazlovat atd. atd.Však o tom vím svoje.Byla jsem tak zamyšlaná že jsem nechtěně práskla dveřmi do hlavního pokoje.Pár děcek se na mě opovržlivě podívalo a hned na to se zase začlo věnovat své vlastní zábavě.K mé nelibosti si té obrovské megafonii zvůků co jsem ve svém velmi častém hlubokém zamyšlení schopná ztropit,všimli i příchozí návševnící a hned se na mě začli vyptávat jedné ubohé opatrovnice,krerá na dotazy ani nestíhala odpovídat.Takhle je to vždycky.V dětském domově si každý hned na první pohled všimné zachmuřené patnáctileté ,,holčičky,, co je oblečená ještě hůř než strašák do zelí,jestli to vůbec jde.Znechuceně jsem přešla místnost až k malé knihovničce a začla jen tak přelítávat názvy.Když tak nad tím přemýšlím v tomhle nechutně šedivim baráku by mě rádi poslali do hajzlu všichni teda až na dvě výjímky.....A proč?Uši a ocas nejsou mé jediné tělesné vady,některé z nich jsou opravdu až odstrašující.Například moje levé oko je kočičí a můžu s ním vidět ve tmě.Mě to někdy příde vhod,ale ostatní se na to dívají jinak.Prstem jsem dál přejížděla hřbety knih,až jsem se zastavila u knížky formátu A4 v bílé obálce,,Zvířecí bojová umění kung-fu,, zamumlala jsem si pro sebe název.Téhle knížky jsem si tu zatím nikdy nevšimla,buď jí sem musel někdo dát nedávno,anebo jsem si jí někdy nevšimla proto,že byla zastrčena mezi dvěma tlustýma encyklopediema.Vyprostila jsem ji z jejich těsného objetí a šla si dřepnout na nevzdálenejší sedačku.Jakmile jsem knihu otevřela,všechny stránky popadali na zem,,Mohlo mě napadnout,že to bude nějakej úplnej starej salát,hlavně s takhle dementnim dlouhym názvem,,brblala jsem si pro sebe a hodlala se sbírat stránky se země s úmyslem,že je srovnám zpátky do obalu.Zatímco jsem sbírala stránky a skládala je na sebe ve správném pořadí,koutkem levého oka jsem postřehla,že na mě ty dva návštevnící divně zírají,,Do háje zelenýho!,, zaklela jsem potichu,rychle si narovnala klobouk na hlavě,o který jsem během sbírání stránek musela zavadit,sebrala poslední stranky a rychle i s knihou odešla do svého pokoje.

Plácla jsem sebou o postel a doskládala zbylé stránky knížky do správného pořadí.Došlo mi,že moje tělesné vady s největší pravděpodobností odradí všechny co by měli zájem o mou adopci,ale taky jsem měla strach,že tihle dva si to nenechají pro sebe.Navíc tímhle výčet mích fyzických vad nekončí.Slyším a cítím,víc než je obvyklé,musim si dávat bacha na to když mluvím a někdy i když jím,protože moje špičáky jsou jaksik delší než by měli.Když jsem doskládala správně stránky knížky opatrně jsem ji otočila na začátek a začetla jsem se do obsahu,,Takový pitomosti,,pomyslela jsem si a knížku po chvíli odložila na noční stolek vedle postele.Když jsem se chtěla znova natáhnout na posteli někdo hlučně vpadl do pokoje ,,Debile!Co kdybych se zrovna převlíkala?,,Křikla jsem na zrzavého žirafáka Mizuriho ,,Tak promiň,stejně bych se neměl na co podívat ty silnice,, zašklebil se.Zrudla jsem a otočila se k němu zady,,Pitomče,,počastovala jsem ho,,Obešel mojí postel z druhé strany tak aby mi viděl do obličeje ,,Promiň jsem to tak nemyslel,,řekl a podíval se na mě svýma oranžovýma očima,které vypadali,že jsou něco mezi hadími a kočičími,,Tak už se nezlob,,prohlásil pobaveně,když viděl jak vražedně si ho přeměřuji pohledem,,A proč si sem vlastně přišel?,, zapomněla jsem na uraženost a nahradila ji zvědavostí,,Haki s tebou chce mluvit,čeká na tebe ve svém kabinetě,,řekl a dál se na mě díval svýma jantarovýma očima,,Proč na mě takhle zíráš?,, obořila jsem se na něj ,,Asi ti začíná žloutnout i to druhé oko,kočičko,,uchichtul se a radši rychle zmizel z pokoje,tak že knížka co jsem po něm mrskla z první ruky se s hlasitou ranou o dveře,sesula k zemi.Nesnášim když mi tak říká.Ten mě s tim někdy dokáže tak naštvat.Poznala jsem hned že si ze mě dělá srandu,na to už jsem ho znala dost dobře.Vzpomněla jsem si,že se mnou Haki chtěla mluvit,vyskočila jsem z postele a šla za ní.



Příde mi to takový divný...........
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JuMi JuMi | Web | 3. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Hm mě to nepřijde divné, ale zajímavé...

2 Verík-Your SBéčQo Verík-Your SBéčQo | Web | 5. dubna 2010 v 22:11 | Reagovat

Je to z toho bloku jak si to wdycky s Verčou čtem??:-)hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama