The Ende totohle blogu,ikdyž ho nebudu mazat. =)

V Menu nebo článku pod najdete odkaz,kde mě najdete. (Ode dneška bydlím jinde. xD)

Sayonara . . .


Saskie´s diary 9 Mé zanpakutou?

23. listopadu 2009 v 20:43 | Lizzy |  Saskein deníček
"Hu....hej!co to děláte?!No tak nechte toho dost!Dooooost!"řvala jsem na články(Koho by bylo v tu chvíly napadlo,že řvát ne věci je blbost?) a jak sem hned zjistila tak zcela zbytečně a tak sem si to vynahradila řvaním.Nebylo tak těžký se řvaním začít.Jakmile se rozpadnula i úchytka posledního článku a mě v hrudi zela díra zkrz naskrz,mě popadla nepopsatelná bolest a taky nutkání si zařvat.Z pusy z očí a z té díry na hrudi mi začali v proudech vytékat bílý tekutina,která se mi posléze začla nepopsatelně nepříjemně lepit na kůži a tvrdnout.,,Zdá se,že jsem prohrála,měním se na Prázdného.Je konec.Až proměna bude kompletní tak mě bude Urahara-san muset zabít.Urahara?No tak počkat teď nemůžu skončit!Ještě musím nakopat prdel těm blbounům nahoře!A hlavně Uraharovi!Já mu ukážu!,,Připomněla jsem si a začla proti přeměně bojovat.

Okolo mě se objevila tma.Po chvíli mě došlo,že mám zavřené oči a tak sem je otevřela.Ležela jsem na jakémsi místě.Sice jsem vůbec nevěděla kde,ale podle toho jak to tam vypadalo jsem usoudila,že to není žádný normální svět ani svět Shinigami."Vítej!Už dlouho tady na tebe čekám."uslyšela jsem za sebou hlas.Otočila jsem se.Ach jo kdo je zas tohle?Postava přede mnou silně připomínala člověka.Dívka s fialovými vlasy a s fialovýma ušima.Zahlédla jsem i ocásek,kterým mrštně házela ze strany na stranu jako kdyby tím chtěla něco dokázat."Kdo jsi?","Kdo jsem?"zopakovala osoba otázku"No přece já."Jo fakt skvěla odpověď."Jak no přece já?","Ach tak ty to ještě nevíš.Můj hlas se k tobě ještě nedostal.Jak vidím.","A kde to jsme?"sice nevhodná otázka do nevhodné chvíle,ale já tady nebudu poslouchat takovýhle blbý kecy."Právě jsme ve tvé duši"odpověděla mi na to."V mé duši?"položila jsem si otázku a konečně se pořádně rozhlídla.Fakt divné místo.Stála jsem na stropě jednoho paneláku.Okolo mě byly stovky dalších fialových paneláku.Nebe bylo modré s červenými mraky."Moje duše?"zeptala jsem se,"A to takhle vypadá vždycky?","Ano téměř vždycky.Nepatrně se mění podle tvých nálad.a teď pozorně poslouchej.To že si tady znamená,že máš svojí vlastní sílu bohů smrti.A já jsem tvé Zanpakutou.","Zanpakutou?"poslední dobou pokládam fakt blbý otázky."Tvůj meč."Byla mi chytře a jednoduše objasněna má situace."Aha"chytře ze mě vypadlo"Chápu,všechno.Ale ty,nemáš nějaké jméno?Myslela jsem si že Zanpakutou mají svá jména."chytrá otázka.Celkem mě zajímá odpověď.Jestli je tohle přede mnou mé Zanpakutou,tak bych taky měla znát jeho jméno ne?"Ano i já mám své jméno.Ale pouze na tobě jestli ho uslyšíš.ale vše má svůj čas a ty pořád nemáš meč.Najdi mě."dořekla a všechny fialový paneláky okolo se začaly rozpadat na krychle velikosti deseti centimetrů krychlových."Najdi mě"zopakovala."Jsem v jedné s těhlé krychlý.","Cože?!Když je jich tady tisíce!","Když mě nenajdeš dřív než se celý tenhle svět nedobro rozpadne,tak se tu všechno zničí a tobě nezbyde nic jiného než se stát Prázdným."zněla jednoduchá odpověď.Jak povzbuzující.Začala jsem se tedy rozhlížet,ale bylo to k ničemu.Po rozpadnutí byli krychle úplně stejně bílé.Žádná nepatrný náznat rozdílu jedné z krychlíPak mě něco napadlo.Zavřela jsem oči.Představila jsem si krychle jak padají všude kolem mě a povolila trochu svého Reiatsu.Najednou ze všech krychlí vyklouzl(nevím kudy)kus jakési bílé stužky délkou tak jednoho metru.Otevřela jsem oči.Opravdu.Ze všech krychlí vlály stuhy.Všechny bílé.Jen jedna červená.,,To musí být ona!,,pomyslela jsem si a natáhla se po stuze kousek ode mně.Uchopila jsem jí a podvědomě zatáhla.Krychle se otevřela.Zvědavě jsem nakoukla dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama